sobota, 10. januára 2015

Nová konzervační metoda třetihorních zkamenělin

Porcelanity jsou vypálené kusy jílovců s pravěkou organickou hmotou. Obecně lze říct, že porcelanity vznikají přirozenou cestou tak, že se samovznítí uhlí pod vrstvou jílovců, kde jsou obtisky třetihorních organismů, zejména listy a tyto zkameněliny de facto vypálí. Tam, kde tento podzemní požár nevznikne, jsou fosílie nevypáleny a jsou ve formě velice měkkého jílu či bláta.




Taxodium dubium. Jíl, spodní miocén, Doly Bílina, ČR




Taxodium dubium. Vypálenina, spodní miocén, Doly Bílina, ČR



Pro studium je to na jednu stranu dobře, protože se v blátě zachová i organická hmota (většinou tmavší než podklad), u listů konkrétně kutikula s průduchy a trichomy, ale na stranu druhou jsou vzorky velmi měkké a netrvanlivé. Jsou-li uloženy v muzeích či paleontologických sbírkách institucí může se i po několika letech či desítkách let provést jejich zrevidování a zařazení na základě anatomie pokožky, znaků průduchů a rostlinných chlupů a může se udělat popřípadě emendace rodové/druhové diagnózy celého rodu/druhu a přehodnotit tak tento taxon. Velice špatné však je, když se nám tento vzorek vyjmutý z půdy za několik desítek let rozpadne, potom samozřejmě je zrevidování nemožné.





Taxodium dubium. Samčí květenství, spodní miocén, Doly Bílina, Jenišův Újezd, ČR




Ulmus pyramidalis. List, miocén, Severočeská hnedouhelná pánev, ČR




Acer angustilobum. List, spodní miocén, Doly Bílina, ČR





Quasisequoia couttsiae. Šiška, spodní miocén, Doly Bílina, Jenišův Újezd, ČR



Přemýšlel jsem proto nad tím, jak, zejména u velice měkkých a výhledově se rozpadajících vzorků, z nich vyrobit, po jejich detailním určení, umělý porcelanit. Nakonec jsem zvolil metodu, kdy se minimálně rok proschlé vzorky předvypálily v hrnčířské peci na +900 °C a poté ošetřeny kysličníkem železnatým (či měďnatým) na +1200 °C. Ošetřeny mohou být i dalšími přípravky. Tato metoda zaručuje trvanlivé vzorky, ale dojde k spálení zbytků organické hmoty na fosiliích. Je dobré proto tento postup udělat u zkamenělin výhledově se rychle rozpadajících a fosilií, které nemají organickou hmotu a je zde pouze obtisk. Takto ošetřený exponát je trvanlivý a více dekorativní, nelze s ním však počítat pro detailnější studium materiálů tak, jako je tomu u přírodních terciérních fosilií. Naproti tomu metoda je velice levná vzhledem k tomu, že hrnčířům zůstává plno nevyužitého prostoru v hrnčířských pecích.



Text a foto: Ing. Martin Dokoupil, M.Dokoupil@email.cz



Literatura:

Mach Karel, Prokop Jakub, Knor Stanislav: Třetihorní fauna severočeské hnědouhelné pánve, ISBN: 978-80-7296-074-3
Košťák Martin, Mazuch Martin et al.: Putování naším pravěkem, ISBN: 978-80-7296-078-1
Košťák Martin: Dávný svět zkamenělin, ISBN: 80-7296-030-X
Kvaček Zlatko et al.: Třetihorní rostliny severočeské hnědouhelné pánve, ISBN: 80-7296-029-6
Kvaček Zlatko, Hurník Stanislav (2000): Revision of Early Miocene plants preserved in baked rocks in the North Bohemia Tertiary. Sborník Národního muzea v Praze, řada B - Přírodní vědy 56 (1-2): 1-48.
http://www.nm.cz/publikace/publikace-download.php?name=File1&dir=archiv&table=tabPublikaceArchiv&id=881


0 komentárov:

Zverejnenie komentára

 
Design by Free WordPress Themes | Bloggerized by Lasantha - Premium Blogger Themes |